V infocentru jsme jeste omrkli expozice venovane hore Mt. Cook a horskym zachranarum. Predevsim jsme se sekli u filmoveho dokumentu venovanemu jedne zachranne akci... bylo to hodne silny kafe. Zabery primo z terenu pri pokusu o zachranu chlapika, ktery se na vrcholu propadl trhlinou v ledu. Po dlouhem boji se jej podarilo dostat do nemocnice, kde ale dalsi den zemrel. Hodne surovy dokument, pri kterym si clovek uvedomi, jaci hrdinove ti zachranari jsou... Ale pred ocima to mam jeste ted. :(
V noci zacalo prset, predpoved vysla. :)
Vetsina aut behem dopoledne zmizela a nakonec tu s nami zbylo jen jedno, lidi to tu kvuli pocasi vzdali.
V dali na jiznim obzoru bylo ale modro, takze jsme se rozhodi, ze pokud tady zitra neprestane prset, tak se vratime zpet k Baikie Hut Tracku (ktery jsme predvcerejskem z lenosti vynechali), prespime tam a pak se vratime zase sem.
Nicmene i tak jsem ze zvedavosti nahledl do krbu a nasel jsem nam mrtveho ptaka, vrsek kominu totiz z dalky vypada jako krmitko se striskou a to se mu mozna stalo osudnym. Hrozna smrt! :)
Ja se na mobilu jeste pred spanim podival na stary cesky film Obchod na korze. Je vynikajici! Kdo nevidel, tak at to napravi, to by melo patrit k zakladnimu vzdelani! Jeste dlouho mi lezel v hlave, silny...
Po snidani jsme pomalu vyrazili zpet k autu. Tentokrat mi cesta ubihala mnohem rychleji, vcera jsem si totiz na cestu pribalil i ukulele a tak jsem jej ted vytahl a za celou cestu neodlozil. Asi by to pro ostatni nebylo poslouchatelny, ale ja si dobre zamuziciroval. :)
Po rychlem obede jsme hned vyrazili na dalsi trek. Hned kousek od kempu zacina zkrz udoli Hooker Walley trek k jezeru Hooker Lake a ledovci Hooker Glacier. A uz po par minutach bylo jasny, ze se cekani na lepsi pocasi vyplatilo! Tady je tak krasne! :) Sli jsme podel mlecne zabarvene reky, vsude kolem majestatni hory, do kterych se opiralo slunce... no, co vam mam povidat. :)
Po hodine a pul jsme byli v cili a tam to bylo jeste krasnejsi! Zastavili jsme hned u jezera, ktere vzniklo z ledovce, ktery zacinal opodal, a za nim se v pozadi tycil sam velky Mt. Cook, nejvyssi novozelandska hora (3754m).
Vrchol mel bohuzel vetsinou schovanou v mracich, ale i tak mu to sluselo a nakonec nam jej i na chvili ukazal.
Po navratu do kempu jsem jeste nemel dost a rozhodl jsem se, ze Mt. Cook zkusim vyfotit jeste z dalky z pet minut vzdaleneho vyvyseneho mista, kde je tzv. Alpine Memorial, pomnik venovany obetem techto hor. Vyhled tam je krasny a ve svetle zapadajiciho slunce odtud Mt. Cook vypadal nadherne!
Jak jsem tam tak preskakoval ze sutru na sutr, abych nasel co nejlepsi zaber, tak mi z brasny vypadl fotak! :( Ja si toho bohuzel vsiml az diky rane po dopadu... poskakoval si tam po sutrech jak tenisak, bylo mi jasny, ze toto ve zdravi neprezije. :( A taky ne, slunecni clona se rozpadla na nekolik kusu a polarizacni filtr se vmacknul dovnitr objektivu tak nestastne, ze nesel vytahnout... :(
Na foceni jsem se samozrejme hned vykaslal a rychle se vratil do kempu "opravovat." Mel jsem strach, ze objektiv znicim, prece jen filtr je kovovy, ale predni cast objektivu je "jen" tvrzeny plast. Ale nakonec jsem jej pomoci kuchynskeho noze odoperoval. :))
A mam objektiv ostri, fotak foti! :) Musel jsem bohuzel zariznout kousek zavitu na objektivu, ale zkousel jsem tam nasroubovat na zkousku jiny filtr a drzi! :) Takze se zda, ze jsem "jen" chudsi o dalsi polarizak. Ale ma to i sve pozitivum! Uz driv jsem psal, ze mi u fotaku nefunguje spravne displej... no a tim dnesnim padem se to zpravilo, uz pracuje tak, jak ma! Proste stesti v nestesti jak ma byt! :)
28.9.2012 (patek)
Pro zmenu zima a plny mocovy mechyr me i dnes vytahli z postele driv, tentokrat uz v sest. Vyuzil jsem toho a vyrazil na ranni prochazku spojenou s lov vychodu slunce. Bohuzel pri vychodu neni Mt. Cook svetelne tak zajimavy, jako pri zapadu (aspon ne ted), ale nevadi.
Cestou zpet jsem se stavil na misto, kde jsem vcera rozflakal foto, abych uklidil zbytky slunecni clony, v tom soku jsem je tam vcera nechal. Nakonec jsem nasel 95% ostatku, coz mi vnuklo myslenku, ze je zkusim slepit zpet do puvodniho stavu. :)
Jeste mi zbylo nejake sekundove lepidlo z doby, kde jsem do sachty fotaku prilepoval zpet zrcatko a tak jsem se do toho pustil. :)) Bylo to sice jako narocnejsi puzzle, ale nakonec se mi to skutecne povedlo! Sice ma ted par vetracich otvoru navic, ale clona je pouzitelna, kdo by to byl rekl! :)
Pak jsem si po dlouhe dobe musel zastrihnout knir, dostal jsem se totiz do stadia, kdy bylo nemozne ukousnout si chleba s maslem aniz by mi vetsina masla zustala pod nosem... :D Takze ted uz muzu opet jist bez zbytecnych ztrat! ;)
Potom jsme autem popojeli k zacatku Tasman Valley, po kterem jsme po devate ranni vyrazili na trek Ball Shelter Hut Route. Dle uvodni informacni tabule vede vetsina treku lavinovym uzemim a dnes je zvysene riziko lavin, my se ale rozhodli to zkusit, na okolnich horach se zdalo byt na prvni pohled snehu malo.
Cela cesta vedla udolim podel jezera Tasman Lake a nasledne podel ledovce Tasman Glacier, my je ale vetsinou vubec nevideli, byly totiz schovane za horou sutru, co sem ledovec natlacil. Takze jsme se zpocatku vazne hodne nudili, proste pres ty hromady nebylo vazne nic videt!
Teda videli jsme neco z okoli, ale pesina sama o sobe videt moc nebyla, videli jsme vzdy jen v dali znacku, ke ktere jsme se po kamenech snazili co nejsnazsi cestou dostat. Kotniky dnes dostaly zabrat. O kazdym kroku jsem musel premyslet, spatne doslapnuti by na tomto kamenitem uboci bolelo...
Celou cestu jsme poslouchali praskani ledovce a sesuvy kamenu na jeho druhe strane.
Po 4 hodinach a 10km slapani kamenu jsme prisli do cile, k chate Ball Hut. Pekna mala chata v miste s krasnym rozhledem na okolni hory. Hodne nas oba mrzelo, ze nas nenapadlo vzit si sem s sebou spacaky a prespat tu, vychody i zapady slunce tu musi byt pohadkove!
Radeji jsme se hned vydali na zpatecni cestu, meli jsme totiz strach, ze to mohlo nekoho trefit, a tak jsme se radeji vydali na pomoc. Nastesti tam ale nikdo zrovna nesel (za celou cestu jsme dnes potkali jen jednu dvojci).
Pri pohledu nahoru jsme si vsimli, ze kameny strhla mala snehova lavina, ktera se nam pred tim zdala tak neskodna... Ani jednomu znas nedoslo, ze ta trocha snehu muze povolit mnohem vetsi masu kamenu... Desivy!
Zpet jsme sli jen neco malo pres 2 hodiny, strach o zivot nas pekne popohnal. :)
Abych nezapomnel, z toho plyne ponauceni! Nestaci fotoaparat ulozit do brasny, je treba brasnu zavrit! :)
(Kdo cte blog od zacatku, vi, ze podobna nehoda, jen v mensim rozsahu, se mi na NZ uz stala. :) )
Cestou zpet jsem se stavil na misto, kde jsem vcera rozflakal foto, abych uklidil zbytky slunecni clony, v tom soku jsem je tam vcera nechal. Nakonec jsem nasel 95% ostatku, coz mi vnuklo myslenku, ze je zkusim slepit zpet do puvodniho stavu. :)
Jeste mi zbylo nejake sekundove lepidlo z doby, kde jsem do sachty fotaku prilepoval zpet zrcatko a tak jsem se do toho pustil. :)) Bylo to sice jako narocnejsi puzzle, ale nakonec se mi to skutecne povedlo! Sice ma ted par vetracich otvoru navic, ale clona je pouzitelna, kdo by to byl rekl! :)
Ke konci jsme se ale po nekonecne ceste ze zapadle cesty vyskrabali nahoru na kamenitou pesinu, odkud uz jsme na nejvetsi novozelandsky ledovec i jezero Tasman videli. Bohuzel to nebyl moc "cisty" ledovec, byl cely pokryty kameny z okolnich hor, ale i tak zajimava podivana.
(Cela ta tmava spodni polovina fotky je ledovec :) )
Kousek od chaty jsme se kochali a cpali si u toho zaludky, kdyz v tom se ozvalo hlasite buraceni! Nedaleko od nas se z kopce spustila lavina kamenu! V miste, kudy jsme pred pul hodinou prochazeli, se z kopce prohaneli kameny velikosti Elisky! Jen jsme na to nevericne cumeli a sviraly se nam zaludky... uplne nas preslo nadseni z te krasy kolem, dostali jsme strach, protoze jsme vedeli, ze stejnou cestou musime i zpet! Byl jsem trochu v soku, takze se mi podaril vyfotit jen mrak prachu, ktery se z toho mista vznesl.
Radeji jsme se hned vydali na zpatecni cestu, meli jsme totiz strach, ze to mohlo nekoho trefit, a tak jsme se radeji vydali na pomoc. Nastesti tam ale nikdo zrovna nesel (za celou cestu jsme dnes potkali jen jednu dvojci).
Pri pohledu nahoru jsme si vsimli, ze kameny strhla mala snehova lavina, ktera se nam pred tim zdala tak neskodna... Ani jednomu znas nedoslo, ze ta trocha snehu muze povolit mnohem vetsi masu kamenu... Desivy!
Zijeme! :)
A na zaver dne jeden poznatek:
V zasobach mame porad dost jidla, ktery je proste hnusny a tak se nam do nej nechce, ale zaroven je nam lito ho vyhodit... tak jsme premysleli, co s tim, a dnes jsme prisli na figl! Zjistili jsme, ze kdyz k hnusne cinske ryzi pridape plechovku hnusnych fazoli a pridate k tomu dalsi plechovku fazoli dobrych, tak z toho vznikne prekvapive pozivatelne jidlo! :)
Takovou cestu jsem rozhodne necekal... cely dve hodiny jsme slapali po schodech! Dokazete si to predstavit? To bylo utrpeni! :) Nakonec jsme se vysplhali na Sealy Tarns, misto, odkud jsme meli dokonaly vyhled na siroke okoli, vcetne hory Mt. Cook a jezer Muller Lake a Hooker Lake.
Timto jsme se s Mt. Cook rozloucili a na noc odjeli za sprchou do kempu ve vesnici Lake Tekapo.
Žádné komentáře:
Okomentovat