Blog přestěhován!

Tento blog slouzi uz jen jako zaloha, zdejsi clanky jsou neaktualizovane a bez opravenych chyb atd.
Aktualni clanky naleznete uz jen na adrese www.mrrca.cz,
stavte se! :)

Bye bye beautiful!

29.10.2012 (pondeli)

Tak to prislo, opet musime do Aucklandu a tentokrat naposledy, bohuzel od zitrka uz nebudem pojizdni, takze tam zustaneme az do nedelniho odletu. 

Kdyz jsme minule odjizdeli z Aucklandu od Dany, tak nam nabidla, ze u ni priste muzeme opet prenocovat, takze jsme nabidky vyuzili a kolem obeda u ni uz klepali na dvere (samozrejme po predchozi domluve). Ale jelikoz zitra predavame auto, tak se zdrzime jen jednu noc a pak se ubytujeme v backpackeru, abychom to meli bliz do centra.

I tentokrat jsme si pobyt chteli zaslouzit praci, takze nam Dana na zitrejsi dopoledne nejakou vypomoc pripravila. Nicmene, abych i dnes udelal neco uzitecnyho, co muze zaroven udelat radost, rozhodl jsem se, ze Dane nafotim prcka, syna Zaka. Uz minule, kdyz jsme odjizdeli, jsem litovat, ze jsem jej tenkrat nevyfotil, je to rozeny model, takze jsem si ted nehodlal nechat ujit posledni prilezitost.

A je to tak, ten kluk ma modeling proste v krvi! :)

Dnes jsme s Danou a Karlem neveceri sami, pozvali sveho kamarada, novozelandana Juliana. Byl to super vecer, dobre jsme se bavili, lepsi hostitele jsme si asi nemohli prat.
Julian mel kdysi ceskou pritelkyni, takze dokonce umel nekolik zakladnich ceskych slov a vet pro preziti v nasich koncinach. 

Napriklad:

"Jedno pivo, prosim."

"Pekny kozy."

"Bobr."

(a dalsi, co si pamatuju, sem radej vkladat nebudu :D )

Byl super bavic! Ale nijak vlezlym zpusobem, proste prirozene pratelskej, hold kiwak. :) Ziskal si nas uz od zacatku, kdy nas ve dverich uvital s lahvemi ceske plzne! :D

30.10.2012 (utery)

Tentokrat jsem netrhal dlazdice, ale nocleh jsme si dopoledne odpracovali snadnou praci, balenim kalendaru. Dana totiz kalendarovy mag, prodava je po celem Zelandu. Pokud na NZ uvidite v nejakem papirnictvi kalendare, je dost pravdepodobne, ze jsou to ty od Dany. :)

Po rozlouceni jsme jeste vyuzili toho, ze mame poslednich nekolik hodin auto a zajeli si vyridit vraceni dane, udajne totiz mame narok na vraceni az 50%, ktere jsme tu odvedli. Cele to byla brnkacka, papiry jsme meli do 10 minut vyplnene a odevzdane, dokonce po nas ani nikdo nechtel zadne doklady! Ach jo, jak ja se tesim, na cesky uredniky! :-/

Potom jsme se, stejne jako pred rokem, ubytovali v Silverfern Backpackers hostelu, kde zustaneme az do nedele. Tam, kde to zacalo, tam to i konci.

Vecer jsme jeli na letiste, byli jsme domluveni s kupci naseho auta, ze je tam vyzvedneme. Predstavovali jsme si to tak, ze prijedeme chvilku predem, hned je nabereme a do pul hodiny zase zmizime... ale tak jednoduse to neslo. Bohuzel nam neposlali cislo letu, jen cas, takze jsme netusili, z ktere svetove strany je mame cekat. Ani po tom, co bylo odbaveno posledni letadlo z tech, ktere jsme meli vytipovane, se neukazali! Par Cechu jsme na letisti ale potkali a jedni nam rekli, ze par, ktery odpovida nasemu popisu, byl zadrzen hned po vystoupeni z letadla, pry kvuli nejakym problemum s vizem. Sikulove! Trochu jsme znervozneli (ale vazne jen trochu, protoze penize za auto uz jsme meli na ucte :D ). Nakonec se ale ukazali. Jen je "trochu" vyslechli a pustili. Takze po dvou hodinach na letiste jsme se odtud konecne dostali. Nemeli predem domluvene zadne ubytovani, tak jsme je hodili do "naseho" backpackeru. To bylo naposledy, kdy jsem ridil nase Daewoo.

31.10.2012 (streda)

Auto jsme predali, takze stacila jen posledni formalita, prepsat auto na noveho majitele. To jsme udelali na poste, stacilo vyplnit dva kratke formulare a bylo hotovo! Rychlovka! Uz jsem psal o tom, jak se tesim na cesky urady? :))

Tak a je to, uz ani oficialne zadny auto nemame! Najezdili jsme tu s nim za rok 17 000 km! Tak trochu mi ale spadnul kamen ze srdce, ze uz jsme se jej zbavili, protoze vic nez mesic jsem po Zelandu ridil bez platnyho ridicaku. :) Mezinarodni ridicak ma totiz platnost jen jeden rok od data vydani (ne od data priletu), takze jsem to nejak nevychytal.

Kupujici se nam zpocatku zdali byt celkem sympataci, ale jen do okamziku, kdy se nam pochlubili, ze si v letadle nakradli deky... hned nam doslo, odkud vitr vane... z Cech, prece! :-/

Dal jsme uz nic nedelali, sedli jsme v k televizi a dali si filmovy maraton az do vecera (jehoz jsme si tady v hostelu doprali kazdy den). :)

1.11.2012 (ctvrtek)

Rano jsme zasli zrusit nas novozelandsky ucet a vybrat z nej vsechny penize. Tezko se mi s nim loucilo, cely rok nam skvele slouzil, ani jednou si nerekl o zadny poplatek! Naopak nam na nem viditelne naskakoval urok, cos se mi v Cesku nikdy nestalo, tam vsechno splachly nechutny poplatky! Ale nekde to ocividne jde i bez nich! Kdyz na NZ nebudete svuj ucet pouzivat, tak se vam s nim nic zleho nedeje, jen vam tam pomalu pribyvaji penize... Kdyz odjete naopak z CR a nebudete vubec pouzivat svuj cesky ucet, tak se stane presnej opak, i kdyz na ucet ani nesahnete, penize z nej budou pomalu mizet! Hnus velebnosti!

Coz me privedlo k rozhodnuti, ze se po navratu budu muset rozloucit s Ceskou Sporitelnou a dat sanci napr. M-bance. 

Pokud mate s podobnym prechodem zkusenosti, budu rad, kdyz mi date vedet.

Pak jsme se obohatili ctyrhodinovou navstevou auklandske galerie umeni.

2.11.2012 (patek)

Dnesek jsme prozmenu cely venovali pouze aucklandskemu muzeu, ktere jsme ale bohuzel zdaleka nestihli projit cele, protoze nas z nej predcasne vyhnali, byli jsme tam totiz az do zaviracky. :)

Vecer na me padl smutek, zacal jsem totiz cistit penezenku od nepotrebnych papiru, ruznych slevovych karticek atd., coz mi pripomelo, ze uz pozitri budeme na ceste z Noveho Zelandu. :(

3.11.2012 (sobota)

Naposledy jsme se dnes zasli podivat k molu a trochu si tam zasmutnili.
Koupil jsem si tam sushi a na rybim trhu pak jeste krevetovy salat, ktery jsem jedl hulkama! Hulkama za chuze! Stal se ze me hulkovy profik! :))

Posledni den byl (stejne jako ty predchozi tento tyden) v poklidnem tempu, jen jsme se psychicky pripravovali na odlet.

Vecer jsme si do ulic vyrazili pro veceri - dalsi sushi. Ja rikal, ze jsem zavislej. :)

4.11.2012 (nedele)

Odlet. :(

.

Mily denicku, a to je vsechno z meho putovani po Novem Zelandu. :(

Asi by to chtelo nejaky velkolepejsi zaver rocniho novozelandskeho blogovani, ze? Ale ja na nej nejak nemam energii, jsem plnej ruznych pocitu, ale nevim, jak je dostat do vet. 

(Navic, doufam, ze se sem jednou znova vratim, tak jakypak zaver?)

Tak, a ted zase zpatky... z raje do krute ceske reality...

Kriminálníkova poslední štace

21.10.2012 (nedele)

Kazdej den se nestava, ze si od vas nekdo koupi auto, aniz by jej pred tim videl osobne... a ze vam za nej posle penize na ucet vic nez tyden pred tim, nez si pro nej prijede. :) Je jasny, ze jsme to museli vecer oslavit! El si na oslavu koupila lahev vina a ja mel vyjmecne chut na neco ostrejsiho, takze jsem si koupil dostatek bourbonu s colou. :)) 

Kvalitne jsme to zapili. Tak kvalitne, ze me bylo celkem rychle celkem k*revsky hodne blbe! Uz ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si k sobe musel vzit kybl pro pripad nouze... Bal jsem se jit si lehnout, mel jsem vaznej strach, v cem bych se mohl probudit. Ani dobre mireny ukazovacek do krku memu utrpeni neodlehcil. :D Takze jsem jen tak sedel a podrimoval az do pul druhe v noci, kdy uz jsem byl z nejhorsiho venku a mohl se jit trochu vyspat. :) Proste miluju, kdyz se s vama muzu podelit o svoje nechutny zazitky! :D

22.10.2012 (pondeli)

Presto, ze mi po vcerejsim slaveni bylo celej den blbe, prace mi dnes sla dobre od ruky, dlazdice mi od rukou litaly rychlosti svetla. :) 

Jelikoz mame auto uz prodany, ale jeste tyden jej muzeme pouzivat, rozhodli jsme se vyrazit na posledni zatah a na pozitri jsme si zabookovali navstevu White Islandu. Odpoledne jsme se rozloucili s domacimi a vyrazili na cestu. Prenocovali jsme v kempu Dickie's Flat.

23.10.2012 (utery)

Z kempu jsme vyrazili do mesta Tauranga, kde jsme koupili nove sterace a olej pro auto. Sice uz to auto prakticky ani neni nase, ale uz to potrebovalo vymenit, tak jsme to pro klid v dusi koupili.

Jeste jsme tam omrkli jedno tetovaci studio, na ktery jsme dostali tip... co kdyby... treba... ;) 

Potom jsme si udelali mensi prochazku po kopci kousek za mestem - Mt.Manganui.

Pak jsme se vratili do mesta a ja se nechal potetovat. Tak. 

Asi mel prijit smajlik, aby si mohli rodice oddechnout... ale bohuzel neprisel, vazne jsem na ruce pokerovanej. Ted mi zbyva uz jen ten kriminal. :D Nebudu se ted o tetovani nijak rozepisovat, to mam v planu az casem v samostatnym clanku, tak budte trpelivi... ;)

Tetovani si ted mam dle tatera mazat kremem, ktery, jak jsem se docetl z pribaloveho letaku, je primarne urcen pro osetreni popraskanych bradavek kojicich matek a na detsky zadky. Kvalitni medicina! :D Mazat si to mam nasledujici 4 dny dvakrat denne a vzdy si potom ruku zabalit do folie. 

Krem i folii jsem hned koupil v supermarketu a pak jsme se presunuli do kempu Matata Campground, kde 2 dny zustaneme. Zitra rano to odtud budeme mit jen pul hodiny do Whakatane, odkud vyplouvame na White Island.
Vecer jsem chtel ruku "prebalit," ale s hruzou jsem zjistil, ze folie, co jsem koupil, neni folie, ale hlinikovy alobal! Ten je mi je proti infekci na prd, sakra! Jeste, ze jsme v kempu nebyli sami, u sousedu jsem folii sehnal a jeste mi pomohli se zabalenim kerky. :)

24.10.2012 (streda)

V devet rano jsme s White Island Tour vypluli z mesta Whakatane na ostrov White Island! 

Doufali jsme, ze se k nam behem hodinu a pul dlouhe plavby aspon na chvili pripoji delfini, ale bohuzel jsme nemeli to stesti, ac bylo dnes krasne, pro ne je pry jeste zima. Skoda. Ale spolecnost nam delali aspon ptaci.

White Island je od Noveho Zelandu vzdaleny 48km, ma prumer cca 2km a nad more trci do vysky 321m. To, co je videt, je ale jen spicka 1600m vysoke hory schovane pod morem. A abych nezapomnel, je to sopka. Hodne aktivni sopka! :)

U ostrova nas privitaly stovky meduz.
Na brehu jsme na hlavu poradne narazili prilby s nachystali si plynove masky do pohotovosti a vydali jsme se na prohlidku ostrova.  

Vsude to sycelo a vrelo. Tezko to nejak popisovat... proste jsme se citili jako na sopce! :)

Prisli jsme az k nejvetsimu krateru ostrova. 

Sotva jsme si jej vyfotili, zacal chrlit tolik dymu, ze jsme museli nasadit masky a rychle odejit. Nosy nas z te davky siry poradne palely a ani s plynovou maskou se nedychalo uplne nejlip.
Z jednoho krateru zacal stoupat namodraly dym, coz dle pruvodce znaci, ze magma je uz hodne blizko povrchu. Takze to byla vhodna chvile k navratu.

(video casem doplnim)

Pred zpatecni cestou jsme jeste obepluli cely ostrov.

Zajimavy zazitek, kdo muze rict, ze se prochazel po takto aktivni sopce? :)

25.10.2012 (ctvrtek)

Spravcova v kempu se se mnou rozloucila vetou: "A at se tetovani libi i rodicum!" :D

Presunuli jsme se do dalsiho kempu, Saphire Springs Holiday Park, El se totiz chtela znovu vymachat v Hot Pools a dle mapy ma byt v tomto kempu teply bazen. Bohuzel ji to tady ale nevyslo dle jejich predstav, voda tu je pry studena... ja to neozkousel, podobnym vodam se ted kvuli tetovani vyhybam, abych nedostal infekci. (Ale jo, do sprchy chodim. Teda kdyz uz na nejakou narazime. :) )
Dnes jsem byl uplne mrtvej, mozna trochu pripecenej od slunce, takze jsem se jen flakal a pospaval ve stanu.

26.10.2012 (patek)

Nedaleko od kempu jsme v oblasti Kaimai-Mamaku Forest Park nasli kratsi trek na Sentinel Rock Lookout, tak jsme ho prubli a vyskrabali se lesem na skromnou vyhlidku. Bylo tam sice hezky, vyhled na lesy, ale nijak pekne se to vyfotit nedalo, tak tady mate aspon tamniho motyla. :))

A v lesech to tam taky vypada paradne.

Dalsi zastavku jsme udelali na plazi Waihi beach, kde jsme si dali fish'n'chips. Pri kupovani jidla se nam opet stalo neco, s cim v CR asi nemuzeme pocitat... pani prodavacka nam doporucila koupit si misto dvou jen jednu porci hranolku, protoze je jich takove mnozstvi, ze se z nich urcite najime oba. A mela pravdu. Mam strach, ze v Cechach by se mi snazili pro vetsi zisk prodat porce tri. :))

Prenocovali jsme opet v DOC kempu Dickie's flat.

27.10.2012 (sobota)

Znovu jsme navstivili mesto Waihi a tentokrat si koupili listky na Waihi Gold Mine Tour - prohlidku okoli zdejsiho aktivniho zlateho dolu Martha Mine. Na rani prohlidku jsme prisli jen my dva, takze jsme meli pruvodce a cely mikrobus jen pro sebe. :)

Zdejsi dul patri k nejvyznamnejsim na svete. 280m hlubokemu povrchovemu dolu uz ale zbyva jen par let zivota, vice prohloubit uz totiz nejde, protoze by se zaroven musel rozsirit prumer cele "diry" s to nejde, jelikoz je dul primo v meste.

Krome samotneho dolu jsme videli i vetsinu ostatnich mist, ktera jsou pro ziskavani zlata ze zdejsi horniny dulezita. Primo z dolu vede 2.7km dlouhy pas, na kterem se vytezena hornina prepravuje k dalsimu zpracovani...

Zajimavy je fakt, ze vyteznost je tu tri gramy zlata na jednu tunu horniny. To se nam sice zdalo byt strasne malo, ale na to, aby se to financne vyplatilo pry staci vyteznost jeden gram na tunu. Mimo jine je tento dul unikatni tim, ze se tu v hornine vyskytuje nejen zlato, ale dokonce vic je tam zaroven i stribra. 

Z Waihi jsme se presunuli opet na na poloostrov Coromandel, do Coromandel Forrest Parku, konkretne Kauaeranga Valley, kde jsme postavili stan v DOC kempu Trestle View. Zitra tu podnikneme nas definitivne posledni trek na Novem Zelandu. :(

28.10.2012 (nedele)

Pinnacles Track nam dal trochu zabrat, sice to nebyly zadne slozite lesni prolezacky, ale dlouhy vystup do kopce v kombinaci s krasnym slunecnym pocasi nas i tak celkem potrapil. Ja mel navic s sebou mikinu, abych uchranil nove tetovani pred primym slunecnim svitem, takze jsem se pekne zapotil. Pusledni pul hodinu jsme se splhali primo na vrchol hory The Pinnacles (759m) a tam uz jsme si prolezacek a zebriku trochu uzili. Nektere tamni skalni utvary mi trochu pripominaly cesky Adrspach.
Z vrcholu jsme meli krasne vyhledy na lesy, hory a pobrezi jizniho Coromandelu.

Cely trek mel trvat 7-8 hodin, my jej zvladli za 5 a pul hodiny vcetna pauzy na jidlo, takze to s tou nasi fyzickou asi nakonec neni tak spatny, jak se zdalo. :)

Byl to moc prijemny vylet a vice nez dustojne zakonceni "trekovani" po Novem Zelandu. :)

El si prala naposledy jeste navstivit nejaky poradny Hot Pool, takze jsme znovu navstivili Miranda Holiday Park, kde se ctyricet minut nalozila do lazne.
Zitra uz bohuzel musime zpet do Aucklandu. A tentokrat tam uz budeme muset zustat az do naseho nedelniho odletu. :(